Karel Čapek psal nejen romány, povídky a dramata, ale po celý život působil také jako novinář. Z drobných prací pro Lidové noviny vznikla i sbírka „Věci kolem nás“, ze které jsme vybrali krátký fejeton O klice. Čapek byl velmi bystrý pozorovatel a i na ty nejobyčejnější věci, se uměl podívat novýma očima, v neotřelých, často překvapivých souvislostech, s lehkostí a humorem.
Přišel jsem onehdy potmě do světnice, ve které mi bylo kdysi stráviti mnoho let. S neklamnou jistotou jsem se vyhnul potmě své někdejší posteli, přesně a jasnozřivě jsem obešel svůj někdejší stůl a jediným neomylným vztažením ruky jsem nahmátl vypínač a rozsvítil. Jenže nebyla tam ani má někdejší postel ani můj bývalý stůl, nýbrž jiný stůl na jiném místě a jiná postel v docela opačném rohu. Nemohu vám říci, jak jsem se lekl. Bylo v tom něco příšerného. „Cítit se někde doma“ je cit náramně složitý a nelze ani vypočítat, co v něm všecko vězí: morální důvěra a tělesné pohodlí, poetické zkušenosti i praktické motivy, zvyk i nějaký pohanský mysticismus; ale ve zkratce bych řekl, že „cítit se někde doma“ znamená nalézti potmě kliku na první hmátnutí. Nemyslím tu jen na různé fysické a prostorové výhody, že si na příklad přitom nerozbijete koleno o židli, neporazíte sloupkové hodiny a nenaběhnete tělem na roh skříně; myslím na slepou a mystickou důvěru, že klika je tam, kde je, že je dokonce tam, kde má být; že je na svém místě a ve zvláště příznivém směru; že není ani příliš vysoko, ani příliš nízko; že je právě tam, kam vztáhnete dlaň; že na vás zrovna čeká a horlivě vám podává ruku; že vás bezpečně vede a nenechá vás tápat v propasti nejistot; že se neoctnete náhle v kosmické prázdnotě, kde na vás číhá nekonečno a nepoznatelno a jiná strašidla temnot. Je to zkrátka dobrá a spolehlivá klika, klika oddaná a neselhávající, jedinečná klika domácí.
Jsem, tak jako staří Gallové, přítelem novot; ale ani nejzuřivější Gall a novotář by si nepřál, aby jeho kliky a řekněme jeho postel a pět nebo šest jiných základních věcí života měnily denně z vlastní iniciativy nebo ďábelské zvůle místo. Něco takového se asi děje v pekle a patří to k nejtěžším mukám. Jsme všichni strašně konservativní v ohledu klik a několika jiných věcí, jež jaksi nevyhnutelně patří k nám. Pokoj, ve kterém se vyznám potmě, je stejně tak obsažen ve mně, jako jsem já obsažen v něm; ale, při všech bozích, snazší je přemístit židli nežli přemístit představu židle v mozku; židle se totiž příliš nebrání, ale mozek se brání. Mozek chce míti židli na jejím starém místě, předně proto, že je na to zvyklý, a za druhé proto, že se chce zabývat něčím jiným než židlí nebo klikou. Věci fungují hladčeji a úsporněji, jsou-li na svém místě. Po jisté stránce je snadnější chtít přeměnit společenský systém nebo světový řád, nežli pokusit se přeměnit pořádek nebo nepořádek na svém psacím stole. Co se mne týče, raději bych reorganisoval Svaz národů, o němž nemám ponětí, než obsah svých zásuvek, o němž mám ponětí jenom nejasné. A musím se přiznat, kdekoli jsem ve světě byl, že jsem vždy potmě hledal kliku svého domova; hmátl jsem navlas přesně, ale nebyla tam, jako tam nebylo mnoho jiných dobrých věcí. Tedy člověk se cítí doma, je-li obklopen věcmi, jež jsou ve zvláště podstatném smyslu, zažraně a ustáleně na svém místě; nebo mám-li to říci jinak, idea domova je nevyhnutelně a nenapravitelně konservativní. Troufám si dokonce tvrdit, že bez jisté konservativnosti není vůbec domova; nejste doma tam, kde vám nic nestojí za to, aby to zůstalo na svém místě. Tvrdím dále, že všichni lidé jsou konec konců v jádře vlastenečtí, poněvadž jsou v jádře konservativní, poněvadž dejme tomu nehlásají, že Vltava není na svém místě a že Prašná brána se musí přestěhovat tam, co je žižkovský viadukt; neboť teprve tyto strašné názory by rozvrátily ideu domova. Myslím, že v jistých konservativních představách by se mohli všichni lidé náramně dobře srozumět a sblížit. Budou se jistě na nůž hádat, pokud si budou vyměňovat názory, co má být v budoucnosti nového; ale kdyby se pokusili formulovat, co v budoucnosti zůstane starého a dnešního, mám zato, že by si během řeči zapálili dýmku míru, aby se jim lépe mluvilo. Ale především by bylo třeba, aby se každý člověk cítil co možná doma tam, kde je: aby se mu aspoň některé nevyhnutelné věci života zdály být na svém místě. Celý vtip tendencí, jimž se říká podvratné, je ten, že pořád a pořád opakují, že nic, ale zhola nic není na svém místě. Což je jediné opravdu podvratné a nemorální tvrzení na tomto světě.
Karel Čapek, Věci kolem nás, Klika (1924)
Kliky Holar jsou: „zkrátka dobré a spolehlivé, oddané a neselhávající, jedinečné kliky domácí.“
Zdroj a informace
Plastová klika 
saďte na 
Skleněná klika Hledáte něco výjimečného a originálního – zvolte luxusní a neobvyklý materiál – sklo. Křišťálové kliky HOLAR tvoří ušlechtilá ocel a český křišťál s vysokým indexem lomu světla, takže váš byt krásně prozáří. Kompletní křišťálové kování nabízíme do celého bytu včetně nábytku a koupelny. Skleněné kliky jsou plně funkčním a estetickým doplňkem do domácností.